Osmihodinový muž přichází. Kakktus v sobě zas a znova oživuje duchy zapomenutých postaviček ze dna městského okraje – a tentokrát jim staví pomník. Křtít se bude ve velkým, za přítomnosti Edova Syna, který na desce hostuje, vedle něj vystoupí melancholická brněnská kytarovka Bren a večer dorazí Žakhéles. Všichni pod jednou střechou, na dvou scénách Paláce Akropolis. To nejlepší z domácího undergroundového podhoubí spletené do jednoho večera. Nahoře rokenrol, dole beaty, všude atmosféra sounáležitosti a naděje, co smrdí zároveň rozlitým pivem a životem. Žádnej pozlátkovej mejdan, ale poctivej přechodovej rituál. „Co si počnem na konci noci?“

Kakktus

Poslední punk-rokenrolová česká kapela – legendy ze Šternberku – černá kronika periferie, co se psala sama. Vyrostli z punku, ale dneska už ho jenom používaj jako jazyk. Zpovídaj se v textech, který připomínaj zhudebněný básně o lidech, na který se zapomnělo ještě dřív, než stačili zestárnout. Nová deska „Osmihodinový muž“ je deníkovým záznamem pozorovatele, jenž v tom všem hledá kus lásky a naděje, a přitom to celý staví na drobných osobních hrdinstvích. Místo obvyklé kocoviny přichází tvrdé vystřízlivění a syrová realita, upatlaná od emulze strojařských fabrik. Ponurý postpunk, rokenrol i country — hudba Kakktusu je srážka české existenciální poezie s temným, šantánovým blues, a to všechno ve špinavým, autentickým prostředí, kde se nikdo nepřetvařuje.

Edúv Syn

Nejsmutnější rapper. Červený oči, tvrdý beaty a slovní inventura všeho, co se nevešlo do běžnýho života. Edúv Syn je trapovej básník zaměřující se na psychický zdraví či nemoc jedince, které prezentuje v pevném propojení se stavem společnosti. Nebojí se experimentu a spolupracuje s nejzajímavějšími projekty na domácí scéně. Přináší slovenský podzemí přes Prahu až k vám do duše. Na novým Kakktusáckým albu nechal kousek sebe – tady to vrátí celý. Terapeutický sezení přes mikrofon. Temno, co svítí nadějí.

Bren

Shoegaze pro ty, co si pamatujou svoje sny. Bren je relativně nová brněnská kapela, co zní jako Swans na antidepresivech. Začalo to jako terapie při kamarádství Iva Lorence (Please The Trees, ex-Science Killer, ex-Beps’n’Johnnies) a Šimona Podrazila (Tryo, ex-Science Killer), která se však rozrostla na plnohodnotnou kapelu. V Akropoli už ale v nové sestavě. Momentálně se nachází někde mezi bluesem, slowcorem a českou melancholií. Kytary se noří do mlhy, texty pálí jako rozžhavený železo. Není to jen o tom, co slyšíš, ale o tom, co v tobě zůstane, když to dohraje. Debut Tmou je posmutnělá poezie s přesahem, co tě obejme, i když tě nechce zachránit.

Žakhéles

Fikce, co je reálnější než svět kolem. Žakhéles je stín, který ožívá, když se vypnou světla. Alter ego Andreje Kabala plive slova jako jed, satira jako zbraň, beat jako záchrana. Po letech supportu členů KVLT crew se postavil na vlastní nohy – a teď přináší svůj manifest zdravého životního stylu přímo na stage. Bol to dobrý nápad? Rozhodnutie je vo vašich rukách…